kamarádi odcházejí

01.03.2010 Odešel neortodoxní vzdělanec Jarda Jirsa

Právě jsem dostal parte – dr. Jaroslav Jirsa 22. února zemřel, bylo mu 67 let.
Jardu jsem poznal někdy okolo roku 1967, kdy začal psát do Mladé fronty politické úvahy. Byl tehdy tuším asistentem politologie na Filozofické fakultě UK. Když začala normalizace, vyhodili ho, protože měl příliš neortodoxní názory a byl mimořádně vzdělaný, myslím, že každého normalizačního profesora by zahanboval.
Potom vedl, nevím však od kdy, antikvariát v Ječné ulici. Rád jsem tam za ním chodil – povídali jsme si o všem možném. Jarda nebyl disident v pravém slova smyslu, ale představoval ostrůvek svobodného myšlení, občas jsem se tam setkal s různými historiky, politology, sociology a dalšími lidmi, vesměs vyřazenými ze svých profesí.

03.04.2008 Umřel Vladimír Preclík

Sochař, řezbář, spisovatel a organizátor uměleckého života i školství – to všechno byl Vladimír Preclík. Umřel v noci na čtvrtek 3. dubna 2008, za několik týdnů by slavil sedmdesát devět. Pro mne a spoustu mých kamarádů měl velký význam – přivedl nás na myšlenku zajímavých večírků.

17.12.2007 Další dva odešli

Po návratu z týdenního objevování Malé Asie mě čekaly dvě nečekané zprávy na mailu – zemřeli Zdeněk Pokorný (60) a Jaromír Švamberk (81).

24.10.2007 Další kamarád se ani nerozloučil – Ivo Budil

Ve středu 24. října odpoledne mi volala kolegyně Eva Bobůrková: „Ivo Budil zemřel.“ Na portálu Českého rozhlasu jsem našel zmínku, že „po krátké těžké nemoci“. Bylo mu čtyřiasedmdesát, to zas není tolik.
Když jsme se nedávno na Akademii věd potkali, zmínil se, že byl delší dobu nemocný. „Jaké rozhovory se tedy vysílaly, když jsi nebyl?“ chtěl jsem vědět. Ivo v poslední době totiž dělal každý den desetiminutové rozhovory s vědci a dalšími lidmi pro rádio Leonardo. „Reprizovali staré věci,“ odpověděl.

27.04.2007 Taky Láďa Křivský nás opustil

V úterý 24. dubna zemřel dr. Ladislav Křivský, astronom z Ondřejova – ohlásil Ivo Budil na rádiu Leonardo. Další kamarád, který nenávratně odešel.

Jeho ondřejovské panoptikum

Měl jsem Láďu rád. Ani nevím, kdy jsme se sblížili. Když přišel s teorií o katastrofických důsledcích dopadů komet a asteroidů na Zemi, tak jsem ji v Mladé frontě otiskl – a někteří jeho kolegové s poněkud konzervativním myšlením mě vytýkali, že uveřejňuji pavědecké teorie.

28.03.2007 „Hříšňák“ se ani nerozloučil

Jsou lidé, kteří odcházejí náhle a bez rozloučení. Dneska jsem se dočetl, že včera ráno zemřel Pavel Hříšný, známý jako Frýbort, autor Veksláka a dalších kriminálních příběhů z našeho života osmdesátých a devadesátých let.

30.11.2005 „Nepříbuzný“ Petr Jakeš

Po krátké těžké nemoci zemřel v úterý 29. listopadu 2005 dr. Petr Jakeš, geochemik a popularizátor vědy. Jakeš, který oslavil v květnu 65 let, vystudoval geochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a potom v australské Canbeře. Několikrát pracoval v Lunárním a planetárním ústavu NASA v Houstonu, kde se účastnil rozboru vzorků z Měsíce. Po návratu domů působil v Ústředním ústavu geologickém a v posledním letech na Přírodovědecké fakultě UK, několikrát opět pracoval v zahraničí. Jakeš byl vynikajícím popularizátorem vědy, často psal i do MF Dnes. Kromě řady vědeckých prací vydal knihy pro širokou veřejnost, jako Za sopkami Pacifiku, Létavice a lunatici, encyklopedii Planeta Země, působil v televizi a v rozhlasu. Letos aktuálně napsal Vlny hrůzy o zemětřeseních, sopkách a tsunami.

14.01.2005 Bořitel mýtů Antonín Klimek

Když začal vycházet časopis Instinkt, ze zvědavosti jsem si ho koupil. Našel jsem tam zajímavý příběh z první republiky od Antonína Klimka. Usoudil jsem, že Instinkt nechce patřit mezi bulvární časopisy, kterým jde jenom o sex a hry, jinak by tam přece Tonda nepsal. A myslím, že podobně uvažovalo i mnozí jiní.

26.09.2004 Novinář, který odtajňoval Koroljova – Sláva Golovanov

Ve středu 21. května 2003 náhle zemřel ve svém dřevěném domečku ve vesnici Peredělkino u Moskvy vědecký komentátor deníku Komsomolskaja pravda Jaroslav Golovanov. Bylo mu jednasedmdesát let.
Nikdy na něho nezapomenu – byl to můj nejlepší přítel v Rusku. Vodil mne nejen za kosmonauty, s nimiž se kamarádil, ale vymýšlel způsoby, jak bych se mohl dostat i k lidem, kteří byli dosud napůl utajovaní, jako třeba žena a matka Sergeje Koroljova, raketoví konstruktéři na penzi a podobně. Když jsem se dovídal o tragickém věznění Koroljova za Stalina, o němž se v SSSR nemluvilo, zeptal jsem se ho, jestli o tom mohu napsat. Odpověděl: „Ty ano, já ne.“ Bylo to riziko hlavně pro něho.

20.10.2003 Lékař, kandidát kosmických letů a cestovatel Jura Senkevič

Jurij Senkevič byl rozesmátý sympaťák. Seznámil mne s ním Sláva Golovanov, už ani nevím kdy. Sláva znal z kosmonautických, spisovatelských a uměleckých kruhů v Moskvě kdekoho.
Pokud se nemýlím, Jura pocházel z vojenské rodiny. To by také vysvětlovalo, že se narodil 4. března 1934 až v mongolském městě Čojbalsan – Sověti tehdy měli v Mongolsku posádky. V Leningradě vystudoval v roce 1960 Vojenskou lékařskou akademii, potom byl zřejmě doktorem u nějakého leteckého pluku. Po dvou letech ho převeleli do Ústavu leteckého a kosmického lékařství v Moskvě. A po roce, roku 1963, se dostal tam, kam toužil – do Ústavu lékařsko-biologických problémů, což byl institut, kde se zkoumaly mezní situace člověka, tedy podmínky pro letce, kosmonauty, polárníky, posádky atomových ponorek a podobně. Doktoři v tomto ústavu se totiž sami účastnili některých experimentů jako pokusné osoby.