Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

12.01.2007 Tajné operace uskutečněné i neuskutečněné

V minulých dnech za mnou přišel štáb z TV Nova. Budou vysílat dva díly filmu Mission Impossible o operacích amerických tajných služeb, které jsou tak fantastické, že by se ve skutečnosti nemohly nikdy uskutečnit. Prostě hollywoodská produkce nesmyslů s hvězdným obsazením. A ode mne chtěli, abych jim pověděl o akcích, které tajné služby v minulosti skutečně dělaly, ať už uspěly anebo zkrachovaly – uvedou to v sobotu 13. ledna v poledním pořadu Volejte Novu.
Když jsem se nad tím zamýšlel, uvědomil jsem si, že jsem o některých takových operacích sám psal.


Atentát na Hitlera



Pro knihu Velké špionážní operace – První a druhá světová válka jsem našel v materiálech, které odtajnil britský archiv v Kew v roce 1998, plány na operaci Foxley. V létě 1944 začali někteří důstojníci služby SOE, založené na Churchillův rozkaz pod okřídleným heslem „Podpalte Evropu!“, uvažovat o atentátu na Adolfa Hitlera pod krycím označením operaci Foxley. Třebaže jiní zpravodajci měli obavy, aby tím zavražděný Hitler nevyrostl v nesmrtelného hrdinu nacistů, v mučedníka, Winston Churchill přípravy k atentátu schválil.
Uvažovalo se o několika variantách. Za nejlepší nápad se považoval plán na útok dvojice mužů oblečených do uniforem SS, kteří měli proniknout do blízkosti Hitlerova alpského sídla Berchtesgaden, a zastřelit ho při jeho ranní vycházce do blízkého hotelu na snídani. Hlásil se k němu kapitán Edmund Bennett, známý ostřelovač, který si vysloužil ostruhy v Africe, a nyní působil na ambasádě ve Washingtonu. Plánovači také přemýšleli, že by k tomu získali nějaké protinacisticky smýšlející Němce či Rakušany, kteří byli zajati anebo žili na Západě. Je přitom zajímavé, že – aspoň podle zveřejněných záznamů – se způsob proniknutí do přísně střeženého prostoru sídla nacistického vůdce nechával na dvojici atentátníků. A za víceméně samozřejmé se považovalo, že oba atentátníci nevyváznou živí, ale v souboji s ochrankou zahynou.
Další možnosti bylo zničit anebo vykolejit Hitlerův pancéřový vlak. Anebo při praní vůdcova prádla je napustit antraxem, který by ho otrávil.
Všechny tyhle záměry vypadají fantasticky, neuskutečnitelné, ale Britové se zdarem zvládli jiné operace, které vypadaly podobně nesmyslně. Avšak 26. března 1945 byly přípravy k operaci Foxley zrušeny. Důvod se neuvádí, ale je zřejmý – Německo dodýchávalo a bylo by zbytečné obětovat několik statečných mužů.
Rovněž plán na Little Foxley, jehož cílem mělo být zavraždění šéfa nacistické bezpečnosti Heinricha Himmlera, skončil v archivu.

Také dablér „Zig-Zag“



Už po odchodu lidí z Novy přinesla ČTK zprávu, že atentát na Hitlera chtěl spáchat britský dablér Eddie Chapman, kterého MI 6 a MI 5 používaly pod kódovým označením „Zig-Zag“. Jeho jméno prochází knihami o historii britské špionáže za druhé světové války, jeho příběh mám i ve spisu Velké špionážní operace – První a druhá světová válka. Nyní odtajnil státní archiv v Kew půldruhého tisíce stránek o jeho činnosti – jeho nápad, že by chtěl zabít německého vůdce, je novinkou, to se dřív nevědělo.
Chapman byl kasař, kterého našli Němci, když obsadili ostrůvek Jersey v kanálu La Manche, v tamní věznici. Vojenská zpravodajská služba abwehr mu nabídla, aby pro ni pracoval – mohl se pomstít svým věznitelům. Chapman přijal, ale současně počítal s tím, že nebude proti své rodné zemi pracovat, nýbrž se ohlásí úřadům a začne spolupracovat.
Němci vyslali tohoto agenta na britské ostrovy, aby tam zničil leteckou továrnu v Hatfieldu. Hned po příjezdu se přihlásil na policii, která ho předala domácí kontrašpionáži MI 5, od níž putoval k Výboru dvojitého kříže, orgánu, který řídil operace dablérů. Továrnu, kterou měl vyhodit do povětří zamaskovali tak, že ze vzduchu vypadala jako trosky – a Němci si to ověřili. A potom oznámil Němcům, že na jižním pobřeží Británie je spousta vojska připraveného odrazit invazi. Totéž hlásili i ostatní dabléři. Nebyla to pravda, ale Hitler se svými generály získal přesvědčení, že by vylodění bylo příliš náročné.
Chapman čili „Zig-Zag“ se nabídl, že po návratu do říše zabije Hitlera během nacistického sjezdu bombou. Byl to lákavý plán, uvažovalo se o něm, dokonce ho přednesli Winstonu Churchillovi. Nakonec ho však zamítli. Důvod není z odtajněných dokumentů jasný. Nejspíš se Britové obávali, že by následovala ještě větší vlna represí proti všem i potenciálním nepřátelům nacistů, než byly orgie v Čechách a na Moravě po atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942.
V létě 1944, když Němci zahájili ostřelování Británie střelami V-2 a V-1, poslali Chapmana zpátky, aby jim referoval, jak je toto bombardování úspěšné. „Zig-Zag“ se zapojil do akce Výboru dvojitého kříže, který určil všem dablérům, jak mají do Berlína referovat. Agenti hlásili, že střely Londýn nedostřelují, což nebyla pravda. Němci na základě toho prodloužili jejich dráhu, takže nyní létaly až na sever od něho – a tím nejhustější zástavbu míjely.
Po válce dostal Chapman obrovskou odměnu 6 tisíc liber a jeho přečiny byly z trestního rejstříku vymazány. Nakonec o jeho kouscích natočili i hraný film. Zemřel v roce 1997, v devětaosmdesáti letech.

Partyzáni proti sovětským okupantům



V roce 1990 vypukl v Itálii velký skandál. Vyšlo najevo, že v roce 1951 založila italská tajná služba spolu s CIA řadu tajných skrýší s vojenským a zdravotnickým materiálem, které měly sloužit partyzánům v boji se sovětskými okupanty v případě, že by na západní Evropu zaútočila Rudá armáda a obsadila ji. V rámci této operaci nazvané Gladio byla dokonce vycvičena tisícovka mužů k partyzánskému boji. Samozřejmě vadilo to levici, která tvrdila, že „gladiátoři“ mohli provést pravicový puč. Nakonec se začaly tyhle úkryty odkrývat a materiál, který v nich byl, vynášet ven. Ale ne všechny se našly, protože při stavbě dálnic a podobně se terén dost důkladně změnil. To je další věc, o níž jsem reportérovi Novy vyprávěl.
Tuto „paralelní strukturu NATO“ vytvářela americká výzvědná služba spolu se svými partnery po celé západní Evropě. Jeden z bývalých ředitelů CIA, který byl v padesátých letech operativcem a na jehož jméno si teď nemohu vzpomenout, ve svých memoárech napsal, že výstavbu těchto krytů organizoval ve Skandinávii.
Není bez zajímavosti, že v centrále CIA tyhle práce koordinovala od prosince 1951 jedna z hrdinek protiněmeckého odboje ve Francii Virginia Goillotová-Hallová. Této Američance jsem věnoval v knize Královny špionáže kapitolu Kulhající dáma. Hallová zpočátku pracovala ve francouzské sekci, později přešla do plánovacího oddělení, kde měla na starosti celou západní Evropu. Jako specialistka na podzemní odboj chystala odbojové skupiny pro případ, že by Sovětský svaz tyto země obsadil. Později navrhovala podobná opatření i pro jihovýchodní Asii. Nakonec se stala jednou z nejvýše postavených žen v CIA.
Plán 79 takových skrýší předali Američané Rakušanům v roce 1996. Vytvářeli je na jejich území, přesněji řečeno na území Rakouska, které spadalo pod americkou okupační správu. Věděl o nich první prezident Rakouské republiky, který své tajemství zřejmě nepředal svému nástupci. Fritz Molden, známý vídeňský nakladatel, za druhé světové války odbojář a později manžel jedné z dcer šéfa CIA Allana Dullese, hrdě oznámil, že právě on tyhle úkryty budoval.
Současně se vynořily zprávy, že i Sověti na území Rakouska, které okupovali, stavěli tajná podzemní skladiště – pro případ, že by je při útoku na západní Evropu potřebovali jejich parašutisté vysazení za linií fronty.
Když po rozpadu Sovětského svazu uprchl do Velké Británie vysloužilý náčelník archivu rozvědky KGB Vasilij Mitrochin, prozradil, že takové sítě vybudovaly sovětské tajné služby po celé západní Evropě. O některých z nich dobře věděl. Britové potom předali jejich plány kolegům v Itálii a ve Švýcarsku. Těm se podařilo část najít a zneškodnit, protože byly zajištěny proti neoprávněnému otevírání výbušninami. Fotografie z jejich odkrývání uveřejnil Mitrochin ve své knize.
Matně se vzpomínám, že o sovětských úkrytech se zbraněmi na území USA se po roce 1945 zmiňovali někteří američtí komunisté, kteří zběhli ze služeb Kominterny. Jak si to máme vysvětlit? Jedině tím, že ve třicátých letech počítal Kreml s partyzánskou válkou v Severní Americe anebo snad s útokem Rudé armády na tento kontinent. Ambice bolševiků byly neuvěřitelné – stejně jako jejich naivita.

Odposlech pod Kremlem



V roce 1989 se podařil CIA neuvěřitelný kousek – instalovat odposlouchávací zařízení v kabelech pod Kremlem. Píšu o tom v knize Velké špionážní operace – Studená válka. Američané získali ke spolupráci příslušníka 16. správy KGB, která měla na starosti komunikace. Muž označovaný jako „major Pjotr Leonov“ jim objasnil systém utajeného vládního spojení a nabídl se, že umožní jeho odposlech. K samotné akci přistoupili až po důkladné přípravě v USA, kde si nepochybně postavili model aparatury, k níž chtěli své zařízení připojit, a technik určený k akci si všechno důkladně nacvičil.
V určený den odešel příslušník KGB s americkými agenty na představení baletu Coppelia do Sjezdového paláce, který leží na území Kremlu. O přestávce se Rus a Američan převlékli do montérek, výtahem sjeli do podzemí, našli tajný komunikační uzel a přístroj pro odposlech zapojili. Pak se vrátili do sálu.
Vzápětí Američané odvezli sovětského důstojníka i s jeho rodinou tajně přes hranice a ve Spojených státech mu poskytli novou identitu. Už dřív CIA vyhlásila, že každý sovětský defektor dostane pro začátek nového života v USA milion dolarů – je nepochybné, že takovou odměnu, ne-li větší inkasoval i „major Pjotr Leonov“.
Národní bezpečnostní agentura NSA tedy začala nahlížet do zákulisí nejvyšších sovětských kruhů včetně velitelství KGB, armády a dalších klíčových míst.
Odposlouchávala i rozhovory účastníků puče proti Gorbačovovi v srpnu 1991. Celý svět měl obavy, že pučisté, vyznávající tradice Stalina a Brežněva, se chtějí vrátit ke studené válce. Prezident George Bush proto nařídil tajným službám, aby výsledky z odposlechů předávaly Borisi Jelcinovi, jedinému význačnějšímu politikovi, který se v Moskvě postavil proti pučistům. Marně jejich šéfové namítali, že tím tento jedinečný pramen prozradí – Bush oprávněně považoval rozdrcení puče za úkol číslo jedna.
CIA a NSA tím přispěly k likvidaci pučistů. Ovšem odposlech Kremlu ztratily. O tom, jestli se jim podařilo získat jiný pramen, se nemluví a určitě dlouho mluvit nebude. Podrobnosti o téhle operaci v letech 1989–1991 se mohly vynést na světlo boží jenom proto, že skončila – a američtí zpravodajci se aspoň pochlubili tím, jak jsou dobří.
11.1.2007




nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks