08.07.2010 Největší špionážní aféra Moskvy
To historie dosud nezaznamenala: deset chycených ruských nelegálů v USA najednou. Ano, západní kontrašpionážní služby v minulosti identifikovaly desítky sovětských-ruských vyzvědačů, kteří tam působili jako diplomaté, a nechaly je vyhostit. Ale deset nelegálů, špionů nejdůkladněji utajených? Ne, to nemá obdoby. Je to největší špionážní aféra Moskvy – vysloveně píšu Moskvy, protože ani za Sovětského svazu, ani za Ruské federace se tak obrovský malér nestal.
Nelegálové – nejvyšší riziko
Vyhoštění padesáti vyzvědačů s diplomatickým pasem se nedá se zadržením deseti nelegálů srovnávat. Každého nelegála vybírá a cvičí rozvědka tři až pět let, potom následuje vysazení a zabydlování, snaha splynout s okolím a přitom navazovat užitečné kontakty, což trvá dalších pět let a často i déle. Nicméně někteří nelegálové jsou tak nešikovní, že se k žádným zajímavým zdrojům informací nepropracují – i s tím nadřízení počítají. S centrálou komunikují utajeným rádiem, schůzkami s kurýry nejlépe v jiných zemích, pro USA to bývá nejčastěji Mexiko; a jednou za několik let navštíví přes Švýcarsko či Rakousko Moskvu. Přitom vystupují na veřejnosti jako spořádaní občané a chodí do běžného civilního zaměstnání. Tedy nebezpečná práce na dvě směny, kterou málokdo ve zdraví dlouho vydrží.
Naproti tomu vyzvědači, který se ohání pasem, stačí roční příprava ve speciální škole, dva tři roky pobytu na centrále a může vyjet do zahraničí. Tam mu jeho předchůdce předá agenty z řad místních lidí, s nimiž se opatrně schází, případně vybírá mrtvé schránky s jejich informacemi, současně delikátně vyhledává další lidi, které by mohl zverbovat. Na recepcích, v barech a při tenise rozmlouvá s kolegy ze zahraničí a místními vládními úřady, přičemž pátrá, co by z toho, co slyšel, se dalo využít. S centrálou je ve spojení rádiem ambasády či konzulátu, případně kurýrem, který vozí diplomatickou poštu. To je práce na jednu směnu, pohodička občas doprovázená menším stresem.
Osm let pod kontrolou
Za studené války se sovětská KGB snažila dostat do Severní Ameriky několik špičkově vycvičených nelegálů. Zpravidla tam vydrželi několik let, než byli odhaleni, málokdy se dostali k citlivým informacím politickým, vojenským a vědeckým, jak bylo jejich úkolem.
Zřejmě koncem osmdesátých let dospělo vedení KGB k závěru, že vyšle do USA celou skupinu nelegálů – když budou efektivně spolupracovat, mohou se propracovat k zajímavým zdrojům. Postupně tam tedy v rozmezí dvaceti až deseti let – tedy za Gorbačova, Jelcina a Putina – doputovalo jedenáct mužů a žen. Bez ohledu na to, že všichni tihle kremelští carové tvrdili: Nepřátelství mezi SSSR-Ruskem a Západem skončilo, zapomeňte!
Jejich výcvik byl buď mizerný, anebo je některý ruský důstojník, který dělal současně pro americkou CIA, prozradil. Před osmi lety zachytila kontrašpionáž FBI první z nich. Od té doby je sledovala – k tomu musela nasadit několik stovek mužů a žen – a zjišťovala jejich kontakty, nacházela další členy skupiny a jejich americké známé, kteří by mohli něco vědět. Infiltrovala je dokonale – četla jejich rádiovou korespondenci s moskevskou centrálou, vysílala k nim své agenty, kteří se vydávali za jiné ruské vyzvědače. Věděla o nich všechno – i to nemá obdoby. A byla spokojená, protože od svých amerických přátel a známých se zatím dozvídali jenom neškodné informace – takové, jaké může sehnat bez obtíží i ambasáda. Ovšem právě to je cesta k získání důvěry u amerických přátel a k tomu, aby se začali bavit i o věcech citlivých. Teprve když se nelegálové k tomuto cíli blížili, musela FBI zasáhnout. I když se naivní a zřejmě nepoučitelný Obama pořád snaží o líbánky s Kremlem.
Vyšlo v mírném zkrácení v týdeníku Reflex, č. 27, 2010