Karel Pacner
novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku
hlavní články
Několik večerů jsem strávil nad životopisem D. D. Eisenhowera od Michaela Kordy, který vydalo pod názvem Ike – Osud hrdiny nakladatelství Volvox Globator. Zajímavé čtení, i když některé pasáže o bojích v Africe jsou tak podrobné, že je může vychutnat spíš jenom zájemce o vojenskou historii. Nicméně knihu vřele doporučuji.
Po rozprášení Státní bezpečnosti začátkem roku 1990 vznikaly zcela nově civilní rozvědka a kontrarozvědka – a dnes je partneři z NATO vysoce oceňují.
Začátkem roku 1990 zrušilo Československo Státní bezpečnost – jak rozvědku, tak kontrarozvědku. Byl to krok naprosto ojedinělý, takovým způsobem se od komunistických tajných služeb neodstřihl žádný postkomunistický stát v Evropě. Ovšem naplnění tohoto rozkazu nebylo jednoduché.
Ve stavbě kosmické lodi Orion, která byla opěrným sloupem Constellation, budeme pokračovat, ale na Měsíc lidi nepošleme. Naším cílem je oblet Marsu s lidmi ve třicátých letech a návštěva dalších nebeských těles, jako třeba asteroidů. To je hlavní část poselství prezidenta Baracka Obamy, které přednesl před dvěma týdny na Floridě.
Když na počátku devadesátých let padalo panství Ruska nad východní a střední Evropou, uvažovali američtí politici, že by se toto území finlandizovalo – tedy že by zůstalo neutrální zónou mezi Východem a Západem. Avšak tlak středoevropských politiků, kteří se do svých křesel vyhoupli z řad disidentů, byl tak velký, že většina těchto států vstoupila jak do Evropské unie, tak do NATO.
Ronald Kessler pokračuje v knižním seriálu o amerických tajných službách. Tentokrát se v knize V prezidentově Tajné službě zabývá ochranou amerických prezidentů.
Je to zajímavá kniha, ale spíš jenom pro lidi, které zajímá zákulisí Bílého domu anebo tajné služby. Šéfové této služby umožnili autorovi, aby vyzpovídal řadu současných a bývalých agentů, rovněž oni sami promluvili.
Během jediného týdne se telefonicky ozvaly tři firmy na mou pevnou linku a chtěly cosi zkoumat. Jedna operátorka měla dokonce tu odvahu, že volala okolo deváté hodiny večer, když jsem se díval na televizi.
Co je moc, to je opravdu moc.
V českém Senátu proběhla konference o slabostech ochrany naší ekonomiky
Při svých jednáních české vlády většinou nedbají na ekonomickou bezpečnost republiky, převažují zájmy ekonomické či možnost rychlého doplnění státní kasy. O tomto riziku jsem přemýšlel už dřív, v úterý 23. března 2010 mi ho potvrdila většina řečníků na konferenci Ekonomická bezpečnost ČR, která proběhla v Senátu. Význam tohoto problému si uvědomoval i senátor Jiří Liška, místopředseda Senátu, který jednání zahajoval – už jeho přítomnost, stejně jako několika dalších senátorů, signalizovala, že se tím snad hodlají zabývat.
Nicméně vzpomínám, že když se za Klausových vlád v devadesátých letech měly privatizovat některé podniky, občas zasáhl ministr vnitra Jan Ruml a určité zájemce vetoval. Měl informace z tajných služeb o jejich rizikovém pozadí. Teprve když se ujal panování ve Strakově akademii Miloš Zeman, tyhle ohledy padly.

Toto je příběh byrokratických obstrukcí a šikany, zášti konkurence a hamižnosti majitelů domů
Ivča se vyučila prodavačkou, vdala se a pořídila si dva kluky. Mezitím se naučila vést účetnictví, které obstarávala pro několik desítek firem. Ale pořád toužila po něčem jiném – po vlastním krámu.
Žije v obci na západním okraji Prahy. Když se v jednom domě uvolnily prostory, domluvila se s majitelem, že si tam zřídí cukrárnu. Nájem devět tisíc korun měsíčně za 40 čtverečních metrů plus účet za elektřinu. Plácli si.
Začalo martýrium. Dvojí martýrium – stavební a úřední.
Kolegyně Alena Slezáková vychvalovala knihu Smrt ve stínu Mao Ce-tunga. Prý je to jedinečný pohled na dnešní Čínu. Jejímu vábení jsem podlehl a nelituji.
Autor detektivky Čchiou Siao-lung je rodákem ze Šanghaje, ale v roce 1989 přesídlil do USA. Byl tedy nabitý zkušenostmi z komunistické diktatury, ale mohl je popsat až v bezpečném zahraničí. Život v Číně ovládané komunistickou mafií mi připomněl situaci, jaká u nás v Československu byla na přelomu čtyřicátých a padesátých let – život pod kontrolou malé skupiny vyvýšených bolševiků, kterým asistovalo množství patolízalů toužících po stejných výhodách.
Četl jsem možná desítky vzpomínek exulantů na jejich odchod po osmačtyřicátém či osmašedesátém roce z komunistického Československa. Některé napsali i vysloužilí politici, kteří chtěli dělat politiku i na Západě – politiku mezi stejně vykořeněnými lidmi jako byli oni. Teď jsem však dočetl první knihu, která toto zbytečné politikaření – jinak to nazvat nemohu – rozebrala. Napsal ji vnuk proslulého epidemiologa profesora Karla Rašky Francis D. Raška a nazval ji Opuštění bojovníci – Historie Rady svobodného Československa 1949–1961, vydalo ji nakladatelství Academia. Samozřejmě není to lidové čtení pro masy, ale pro úzkou část historiků a pro pamětníky téhle doby, možná i pro jejich potomky.
nahoru | celkem: 295 | stránek: 30 |
«<12345>»