Karel Pacner
novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku
hlavní články
V pátek 17. května 2013 se udělovaly ceny Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Dostal jsem jednu z nich za své vzpomínky.
V úterý 9. října 2012 dalo na pulty nakladatelství Academia mé memoáry ŽIVOT NOVINÁŘE v prestižní edici Paměti. Definitivní verzi jsem odevzdal do nakladatelství 21. listopadu 2011, ale ještě v létě jsem připsal nový závěr o svém pobytu v Nemocnici Na Homolce a zázracích medicíny, které jsme ozkoušel.
Ve čtvrtek 1. listopadu 2012 pokřtili mé memoáry komentátor Jan Petránek, šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský a šéfredaktor iDnes Michal Hanák. Do Literární kavárny knihkupectví Academia na Václavském náměstí přišla řada přátel i dalších lidí. Bylo to příjemné posezení. Honza Petránek připomněl, že i když náš normalizace rozdělila, smýšleli jsme oba pořád stejně. Robert Čásenský si přál, abych do své devadesátky psal nejen knihy, jak doufám, ale i do novin - to mu mohu slíbit. Michal Hanák mě příjemně překvapil tím, že přinesl kopie prvních stránek novin vztahujících se k mým životním datům: Večerní České Slovo ze soboty 28. března 1936 - den před mým narozením (v neděli noviny nevycházely). Z první stránky čišel strach z Hitlera, na domácí scéně zpráva o věčných uměle vyvolávaných sporech Slováků s Čechy. Mladá fronta z 1. července 1959, kdy jsem nastupoval do redakce, měla hlavní článek z mírové manifestace v Brně, komentář k soutěžení mladých v továrnách a reportáž z propagační jízdy na mopedech po republice. Přítel Vladimír Zavázal si později všiml, že tyto memoáry byly mou v pořadí 40. knihou.
Je pondělí 15. května 1933, půl deváté večer východoamerického času. Chvíle, kdy u svých rozhlasových přijímačů sedí milióny Američanů.
„Dobrý večer, dámy a pánové! Posloucháte modrou vlnu společnosti National Broadcasting Corporation! Dnes večer můžeme uslyšet rádiové impulsy přijímané z prostoru mimo naši sluneční soustavu, odkudsi z hvězd. Je to přenos, který zlomil všechny rekordy v dálkovém vysílání. Tyto signály, které se podobají syčení, objevil Karl G. Jansky z Bellových telefonních laboratoří. V příštím okamžiku sami uslyšíte rádiový šum přicházející z hlubin vesmíru, jak jej zachytil Janskyho citlivý přijímač v Holmdelu, stát New Jersey.“
Vyšla spousta knih o tom, jak Japonci přepadli v neděli ráno 7. prosince 1941 americký přístav Pearl Harbor, což vedlo k zahájení války se Spojenými státy. Mnozí z nás také znají působivý hraný film Tora! Tora! Tora! Všichni však líčili ohlas tohoto útoku na půdě kontinentální Ameriky, především ve Washingtonu, jenom útržkovitě, ve druhém plánu.
Když začíná být ohrožena politická orientace republiky, měli by se všichni demokratičtí politici semknout k její kruhové obraně
„Probíhá velmocenská hra o budoucnost světa počátku 21. století. Postkomunistické státy východní a střední Evropy v ní zatím zůstávají víceméně němým účastníkem. Neměla by Česká republika o svou sounáležitost se západní civilizací bojovat a prokazovat v praxi, že jsme její součástí. Ano, měla, a to velmi vehementně. Jakým způsobem? Předně zklidněním politické scény, z níž vymizí zemští škůdci a vrátí se tam politici, kteří státotvorně racionálně uvažují. Dále skončit se švejkováním, vrátit se k hodnotám, za něž bojovali naši vojáci v obou světových válkách, a začít pociťovat sounáležitost s našimi spojenci v NATO a s přáteli v Evropské unii… Musíme docílit toho, aby nás Západ začal brát jeho svou neodmyslitelnou součást, jako jsou třeba Dánsko, Island či Malta. Pokud toho nedosáhneme, mohli bychom se stát hříčkou, s níž budou mocnosti obchodovat jako na podzim 1938 v Mnichově s Československem.“
Cesty civilizací a kultur – Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností
Trvalo mi několik týdnů, než jsem po večerech prolistoval a zčásti pročetl tuhle pozoruhodnou knihu – má přes 800 stran. Nakladatelství Academia ji vyhlásilo za nejprodávanější knihu ze své produkce v minulém roce. Vyšla v roce 2011 a letos museli udělat dotisk. Nedivím se. Je to soubor studií o konci různých civilizací a režimů, který dali dohromady egyptolog Miroslav Bárta a historik Martin Kovář spolu s třicítkou dalších specialistů z rozličných oborů – vesměs to jsou výsledky původních autorských studií.
Předpokládá se, že v prvních dnech naší planety, kdy se primitivní život rodil v pravěkém oceánu, se nabízely tisíce jeho různých forem. Potom se zrodilo jedno určité schéma, patrně úplnou náhodou. A tento život nám vnucuje falešnou představu, že je jediný nevyhnutelný a možný.
Spisovatel sci-fi Isaac Asimov
Když jsem v sedmdesátých letech chystal knihu Cesta na Mars 1998–1999, požádal jsem dr. Antonína Vítka a dr. Ladislava Pivce z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, aby se zauvažovali nad tím, jak nezvykle by mohl život na Marsu vypadat. A oni vymysleli organické látky s pravotočivou asymetrií.
„TO JE TEN, CO BYL NA STARTU AMERIČANŮ NA MĚSÍC,“ ŘÍKALI SOUDRUZI.
Od října do prosince loňského roku vysílal Český rozhlas, stanice Leonardo, úryvky z mých pamětí Život novináře, které právě vyšly. Úryvky jsem musel sám namluvit. Najdete je všechny na internetu. Tady jsou v písemné podobě.
Můžeme začít snít: Jsou tam rostliny a zvířata jako tady na Zemi? A jsou tam inteligentní bytosti? Jak všichni vypadají? Podobají se tyhle zázračné světy světu našemu, anebo se dost odlišují? Koncem minulého týdne oznámila agentura NASA přelomovou zprávu: První dvě planety jenom o málo větší než Země, na kterých zřejmě panují podmínky pro život, objevili američtí vědci u hvězdy vzdálené od nás asi 1200 světelných let.
Čínská špionáž na Západě, stejně jako ruská, se neustále zvyšuje. Zasvěcení komentátoři tvrdí, že přesahuje špičku v době vrcholné studené války. Vyzvědači obou velmocí se zaměřují nejen na sféru politiky, ale hlavně na získávání nových technologických znalostí, zvláště v oblasti zbrojení.
Večer 16. března zatkla americká tajná policie FBI na Dullesově letišti ve Washingtonu Bo Jianga, bývalého výzkumníka z Národního letecko-kosmického ústavu (National Institute of Aerospace) v Hamptonu ve Virginii. Ústav je nevýdělečnou výzkumnou institucí řízenou konsorciem několika univerzit. Úzce spolupracuje s NASA, zvláště pak s Langleyho výzkumným střediskem v Hamptonu – proto první zprávy hovořily o „špionu z NASA“.
„Zahajujeme program, který má za úkol čelit strašlivé hrozbě sovětských raket novou obrannou zbraní. Musíme se obrátit k naší silné vědeckotechnické základně, díky níž dosáhl náš průmysl své vysoké úrovně a která nám také zajistila dnešní životní úroveň. Co byste řekli tomu, kdybychom mohli zachycovat balistické střely nepřítele ještě předtím, než dopadnou na naši půdu nebo na půdu našich spojenců?“
Tímto projevem ohlásil americký prezident Ronald Reagan 23. března 1983 – tedy před 30 lety – zahájení programu Strategické obranné iniciativy (Strategic Defense Initiative – SDI), který známe spíše pod názvem „Hvězdné války“. A právě SDI nemalou měrou přispěl k vyčerpání sovětského hospodářství a ke kolapsu komunistického systému v Evropě. Ovšem cesta k tomuto programu nebyla jednoduchá.
nahoru | celkem: 401 | stránek: 41 |
«<12345>»